Jóga s dětmi, aneb jak se mám, k sakru, soustředit?!

Bez přestání uspokojujete potřeby miminka a pokud jste zrovna šťastná máma, vydechnete si pár chvil během toho, co miminko zrovna usne. Jenže tu vidíte špinavé nádobí, hromady nevyžehleného prádla, kytky těsně před uschnutím, a když za vším zavřete oči a lehnete si na položku zaútočí na Vás pavučiny a centimetrová vrstva prachu pod gaučem.

Někdo se v této chvíli chopí hadru a začne gruntovat, někdo se přinutí cvičit, ale myšlenkami je úplně jinde, a to co dělá, se může nazývat jakkoli, jen ne jógou, a někdo zkrátka nechá myšlenky odejít a v klidu s plným soustředěním si užije svoji hodinku.

Bohužel nepatřím k té poslední skupince, prostřední varianta mi přijde zbytečná, tak se tedy chopím toho hadru 😊. A třeba to může být zrovna pro nás tou nejlepší meditací, která nás navíc dovede ke splnění jógové zásady „sauča“, což znamená čistota. Čistota nejen těla a mysli, ale i prostředí, ve kterém žijeme a provádíme v něm jógovou praxi. Pokud máme totiž kolem sebe uklizeno, nevědomky tím nastolujeme i čistotu mysli.

Nic, co se nám děje se neděje náhodou. Vše má skrytý význam, který nevidíme hned, ale třeba teprve s odstupem času nám dá smysl.

Proto si nevyčítejte, že nemáte čas, energii, nebo se nemůžete soustředit. Vykonejte to, co je právě k vykonání. Rozhlédněte se kolem sebe a pozorujte jak k Vám prostředí „promlouvá“. Dělejte jógu při běžných denních činnostech a soustřeďte svou mysl na to, co děláte právě teď. Myslím, že toto je nejčastější problém maminek, které jsou v jednou kole, s myslí nastavenou na 3 kroky dopředu. Jsou pak uštvané, vyhořelé, což se podepisuje na dítěti a okolí.

Žák se ptal mistra, jak dosáhl svého osvícení. Mistr odpověděl: Když jím, tak jím. Když seču trávu, tak seču trávu, když maluju, tak maluju…

Taky nejsem onen mistr a nedaří se mi udržet pořád stoprocentní pozornost, vlastně někdy vůbec. Úspěch začíná kratičkými pokusy směřovat mysl do „tady a teď“.  Postupně se časové intervaly budou samy od sebe prodlužovat. Vyzkoušejte to a dejte si každý den cíl cvičit třeba 5 minut ale udržet mysl opravdu na uzdě. Bude odskakovat ve stylu: „co bych si tak dala k večeři; tu béžovou kabelku si musím koupit; co asi teď dělá mé dítě; loni na kanárech to bylo skvělý, měli bychom jet letos zase,…..“

Cílem je zastavit tento nekonečný řetězec myšlenek, obrátit je zpátky, a sledovat za jak dlouho (vteřiny, minuty) zase uteče. Buďte jejím svědkem, nenechte se do víru zatáhnout a sledujte jej jakoby z povzdálí. Právě teď existuje jen to, čemu věnujeme pozornost, nic jiného. A tak je na každém z nás, kam ji směřujeme. Proto soused, který si neustále stěžuje a vše vidí černě, bude mít pech celý život a věčně nadšenou a pozitivní kamarádku budou potkávat samé „šťastné náhody“.

Nedávno jsem si pořídila knihu „Vaříme pro kojence a batolata“. Můj 10 měsíční Ondra mi už asi desáté jídlo uvařené podle ní hodil na hlavu (jeho i moji). Bylo to k vzteku. Jednou když jsem právě byla v ásaně psa s hlavou dolů, jsem zaslechla zvuk trhajícího se papíru, to když Ondra jednu stránku z výše zmíněné knihy vytrhnul. Vysvětlila jsem mu rázně, že toto se nedělá. Ze zvědavosti jsem ale vytrženou ovesnou polévku připravila a voilá …Ondra ji s chutí zhltnul.

Náhoda? Možná … Okolí k nám promlouvá, neustále i právě teď. A děti jsou našimi největšími učiteli.