Tak co, už se umíš postavit na hlavu? Aneb o čem vlastně je jóga.

„Jsem moc ztuhlá/ý, nedotknu se ani rukama země v předklonu. Jóga není pro mě, fakt je to hrůza se mnou, radši tam ani nejdu, vždyť bych se úplně znemožnil/a“ Vět na tento způsob jsem slyšela už tisíckrát. Řeknu vám ale na rovinu, že o tom jóga opravdu není.

Vždycky říkám, že jógu může praktikovat i člověk na invalidním vozíku a může v ní dojít lepších výsledků, než mladá štíhlá slečna, která na nás kouká z titulní stránky barevného časopisu dokonale zaujímající složitou ásanu královského holuba.

Na lekcích ještě stále potkávám lidi, kteří se porovnávají s ostatními a soutěží, kdo se dříve bude umět postavit na hlavu. Stydí se, když se jim něco nepovede, nebo něco nezvládnou. Opravdu jógově by se tady člověk zachoval, kdyby se pomalými krůčky zdokonaloval v tom, v čem není dokonalý, naprosto bez ohledu na to, jak to mají ostatní. Jedině tak může růst.

Důležitý je obsah, nikoli forma.

Roli hrají pocity a uvolnění s jakým jsme schopni ásanu zaujmout a také pozorování toho, co se v těle odehrává.

Ano, plná pozice svíčky vypadá sice efektně a sexy. Už se ale tak moc nemluví o tom, že například mírnější pozice, lomená svíčka (viparita karaní) s oporou v bedrech má mnohem silnější účinky na organismus. Pokud se někdo bude na sílu „štelovat“ do pozic, které vypadají na pohled hezky, ale uvnitř bude prázdný nebo v křeči, ať jde raději cvičit gymnastiku.

Píšu zde ze své vlastní zkušenosti, protože kdysi, než jsem se začala zabývat jógou hlouběji, jsem také jela v podobném módu. Tato pseudojóga v sobě ale neobsahuje nic z toho, co nazýváme jógou. Buďme ale rádi, že lidé začnou alespoň takto. Postupem času, až budou mít delší praxi, se posunou. Každý jiným tempem a způsobem. Každý je totiž právě na takové úrovni na které má být a je to správně.

Zkoumejte, jak se mění například pozice kočky, když nastavíte opory. Jaký je rozdíl, když si pomalu s plnou pozorností k dechu zacvičíte ráno pozdrav slunci oproti rychle sfouknuté sestavě během 5 minut. Vyzkoušejte všechny varianty sami na sobě a pozorujte rozdíly. Vnímejte, co se děje.

S trochou nadsázky říkám, že skupinové lekce jógy, tak jak je známe dnes, de facto brání dosažení cíle jógy – nalézt svůj vnitřní klid, svoji podstatu, toho, kdo doopravdy jsem. Ano, je super začít s lektorem, který vám dává pokyny a opravuje vás. Bez toho byste se nehnuli z místa. Jakmile ale máme základ, je potřeba tuto „berličku“ postupně opouštět, aby nás potom dále v naší cestě nebrzdila.

Tělo je výborný prostředek, jak začít. Máme jej všichni, je viditelné a můžeme s ním vědomě pohybovat a zaujímat různé pozice. Pokud ale budete nějakou dobu praktikovat jógu, sami časem zjistíte, že jóga jde hlouběji, do rovin, které nemůžeme vidět.

Těhotné ženy mají oproti jiným jogínům obrovskou výhodu. Jsou ve stavu, kdy jsou vnímavější k sobě i ke svému dítěti, a probíhajícím změnám. Vnímají účinky jógové praxe daleko intenzivněji, možná i proto se těhotenství označuje jiným stavem.

„To, co se nejvíce mění praxí jógy je Váš mozek.“

A protože mozek řídí celého člověka, tak taky celou sebe sama měníte. Jóga není cvičení proti bolavým zádům, stejně tak jako to není meditace pro lepší úspěch ve sportce. Je to komplexní záležitost, a aby opravdu komplexně působila, tak to nejpodstatnější, je bdělá pozornost, vědomé konání i těch nejobyčejnějších denních věcí jako je čištění zubů, skládání nádobí do myčky nebo každodenní komunikace s blízkými.

Namasté.